Novinky

Nobelovu cenu za ekonomii pro rok 2026 získali Robert E. Hall a Michael Woodford

12. října 2026

Královská švédská akademie věd udělila Cenu Švédské národní banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela pro rok 2026 Robertu E. Hallovi ze Stanfordovy univerzity a Michaelu Woodfordovi z Kolumbijské univerzity za „mikroekonomické základy makroekonomické stabilizace.“

Letošní Nobelova cena oceňuje průlomový přínos k moderní makroekonomii. Oba ekonomové významně přispěli k rozvoji teoretických modelů, které vysvětlují, jak rozhodování domácností a firem ovlivňuje fungování ekonomiky jako celku. Jejich výzkum tak pomohl vytvořit pevnější vědecké základy hospodářské politiky zaměřené na zmírňování ekonomických výkyvů.

Královská švédská akademie věd uvedla, že práce obou laureátů zásadně posunula naše poznání toho, jak mohou měnová a fiskální politika přispívat ke stabilizaci ekonomiky. Díky hlubšímu porozumění mechanismům, které ovlivňují spotřebu, zaměstnanost, ceny a očekávání ekonomických subjektů, mají ekonomové i tvůrci hospodářské politiky k dispozici přesnější nástroje pro analýzu ekonomických otřesů a hledání účinných opatření.

Robert E. Hall se ve svém výzkumu věnoval zejména spotřebnímu chování domácností, trhu práce a hospodářským cyklům. Jeho práce pomohla objasnit, jak domácnosti přizpůsobují své výdaje v čase a jak fungování trhu práce přispívá k výkyvům ekonomické aktivity.

Michael Woodford se zásadním způsobem podílel na rozvoji moderní teorie měnové politiky. Zaměřil se především na to, jak úrokové sazby a očekávání domácností a firem ovlivňují inflaci a hospodářskou aktivitu. Jeho výzkum poskytl teoretické základy přístupům, které centrální banky využívají při udržování cenové stability a při reakci na hospodářský pokles.

Ill. Niklas Elmehed © Nobel Prize Outreach

Význam letošního ocenění přibližuje Marek Kapička, ředitel CERGE-EI: „Bob Hall and Michael Woodford zásadním způsobem ovlivnili naše uvažování o fiskální a monetární politice. I díky nim se makroekonomie posunula od zastaralých keynesiánských modelů k moderní vědě, která o stabilizační politice uvažuje v konzistentním dynamickém rámci postaveném na mikroekonomických základech. Prakticky všechny centrální banky dnes tento rámec používají pro svoje analýzy.“

Letošní Nobelova cena zároveň připomíná, jak důležitou roli hraje makroekonomický výzkum v době, kdy vlády a centrální banky čelí výzvám spojeným s inflací, ekonomickou nejistotou či dopady globálních otřesů na zaměstnanost, investice a hospodářský růst. Porozumění tomu, jak domácnosti a firmy reagují na změny hospodářské politiky, cen a očekávání, je zásadní pro přijímání účinných a důvěryhodných stabilizačních opatření.

„Klíčovou roli hrají očekávání lidí ohledně budoucího nastavení hospodářské politiky, která často omezují schopnost hospodářské politiky ovlivňovat ekonomiku již dnes: pokud lidé například očekávají, že vláda nebude ochotná zredukovat fiskální deficit v budoucnu, může se to projevit vyšší inflací v současnosti,“ vysvětluje Kapička.

„Jedná se o ocenění, které pro ekonomii není překvapením a již nějakou dobu se, zejména u Woodforda, čekalo, přínos obou laureátů je opravdu zásadní a široký,” doplňuje Marek Kapička. „Z hlediska hospodářské politiky bych asi zdůraznil jeden faktor, který se jejich prací prolíná: úzká propojenost fiskální a monetární politiky a to, že o makroekonomické stabilizaci, včetně například stabilizace inflace, nelze uvažovat odděleně.“

Jak podotýká Michal Kejak, zástupce ředitele CERGE-EI pro výzkum, který strávil na podzim roku 2019 svůj sabatikální pobyt na Kolumbijské univerzitě u Michaela Woodforda, s nímž konzultoval svůj výzkum endogenních úvěrových cyklů: „ Velmi mě potěšila jeho vstřícnost a ochota diskutovat. Zároveň mě zaujalo, jak rychle šel k podstatě problému. Nezůstalo jen u diskuze – během chvíle jsme stáli u tabule, psali rovnice a diskutovali nad nimi. Právě takové osobní setkání s mimořádným ekonomem je pro mě nezapomenutelnou zkušeností.“

Michael Woodford navštívil CERGE-EI v červnu 2012, kdy se zúčastnil mezinárodní konference Rational Inattention and Related Theories, na níž představil svůj výzkum na téma Inattentive Valuation and Reference-Dependent Choice. Na konferenci vystoupili další přední ekonomové, včetně zesnulého Christophera Simse, nositele Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2011, a výzkumných pracovníků CERGE-EI Filipa Matějky a Jakuba Steinera.

CERGE-EI a nositelé Nobelovy ceny za ekonomii

CERGE-EI dlouhodobě udržuje úzké vazby s předními světovými ekonomy, včetně řady nositelů Nobelovy ceny. Jedním z nich je Philippe Aghion, který Nobelovu cenu za ekonomii získal v roce 2025 a je členem Výkonného a dozorčího výboru CERGE-EI (Executive and Supervisory Committee, ESC). V květnu 2026 zavítal do Prahy, kde v rámci oslav 35. výročí založení CERGE-EI vystoupil s veřejnou přednáškou věnovanou kreativní destrukci a budoucnosti kapitalismu.

Mezi další nositele Nobelovy ceny za ekonomii spojené s CERGE-EI patří Joseph Stiglitz (2001), člen Výkonného a dozorčího výboru CERGE-EI (Executive and Supervisory Committee, ESC), a zesnulý Christopher Sims (2011), čestný člen výboru in memoriam. V letech 2015 až 2020 ve výboru působil také Paul Milgrom, laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2020. Pozvání na CERGE-EI v uplynulých letech přijala řada dalších nositelů Nobelovy ceny, kteří zde vystoupili s přednáškami, zapojili se do odborných diskusí a předávali své poznatky a zkušenosti student i vědcům.

Cena Švédské národní banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela byla založena v roce 1968 a od roku 1969 je každoročně udělována vědcům, jejichž práce zásadním způsobem přispěla k rozvoji ekonomie.